BLACK LIGHT THEATRE HISTORY

Black Light Theatre HISTORY

-from Black Light Theatre World Web (thanks to my friend and team member Evžen Rouček)

Once upon a time there lived an emperor named Wang-Pang from the House of Ming in China. One fateful day Liang, the emperor’s only and much - beloved son, died. The emperor loved his son dearly and was devastated by his loss. In the emperor’s court there lived a magician anemed Mang-ti who promised to bring the emperor’s son back to life for him. To do this Mang - ti used magic that we would today call ‘blacklight’ magic or manipulation. Each time that the emperor wanted to see his son, then in low-level dim light men dressed all in black so as to be effectively invisible to the naked eye would move Liang’s body to bring it seemingly to life. Mang-ti trained his helpers everyday in the manipulation of the figure, so as to be truly imitative of the emperor’s son. So, just as before, Liang was once again the light of his father’s life, and the emperor was again able to converse with him and lived happily ever after.

Or so the story goes.

On the other hand, like so many other important findings, blacklight theatre probably really was born in China, but perhaps in another way. In those olden days Chinese artists used candlelight to perform silhouette shows over white cloth screens. By the end of the 16th century the silhouette technique had migrated to Japan and was used by the Japanese puppeteer Uemura Bunrakuke. Hence the ‘Bunraku Theatre‘ name (文楽). This is a simple fact. In this type of theatre three men dressed in black clothing would manipulate a puppet about 1.5m tall. And as in the story of the emperor and his dead son Liang, they would move the puppet legs and arms.

In 1885, Munich actor and stage manager Max Auzinger discovered the black cabinet trick. He used this in his show “Indian and Egyptian Miracles” like a magician. In the early days if cinema, when cinematic techniques were in their infancy, many artists (among them George Malige) used ‘blacklight technique’ to express the images they had in their minds. The modern blacklight theatre was born in the 1950s, mainly through the French avant-garde artist George Lafaille, who is often called ‘the father of blacklight theatre’. Many Czech puppeteers from the ‘Salamandr’ and ‘Spejbl and Hurvinek’ groups saw his performances in 1955 and took this invention back to their native country. The first family group of blacklight theatre in Prague was founded in 1959 by Mr. Josef Lamka and Mrs. Hana Lamkova. One year later in 1960 Mr. Jiri Smec left this group and founded his own theatre. And finally, we should not forget the even giants of the stage, such as Stanislavskij in his famous ‘Blue Bird’ performance also used this trick. Following the invention of the ultra-violet lamp, during the ‘hippy’ era of the 60s and 70s, it turned into a fashion among young people who were looking for new colours to represent the term “freedom”. In these times of the ‘new’ type of theatre, total darkness was needed, together with a massive amount of black material and black paint to provide a black background, as well as ultra-violet illumination for all the other fluorescent (visible) colours. The ultra-violet illumination, also called ‘blck illumination’ because it provides an ‘invisible’ light source in full blacklout conditions, together with the darkened theatre halls covered with black materials, provided this special type of theatre with its name – ‘Blacklight Theatre’.

This 21st century is a time of rapidly developing technologies and the blacklight theatre medium is more than ready to reveal all of its wonders to the world. Today it is ready for use on a multimedia platform. There are many facets and applications to this type of theatre. As anything from a straight-forward puppet show to a full multimedia presentation. You can only have what you can dream. Imagine yourself immersed in a world of lights, magic and fantasy and experience it for yourself.

Let it begin.

On the start of age of "Black Light Theatre" two different styles existed. Black theatre and Luminescent theatre. Original Black theatre not used UV bulbs and luminescent paints. This older theatre system used front light line only, for dupery of onlooker eyes. After age of Second World War Mr. Frantisek Tvrdek (more about himself in "Stars") saw promotional Phillips UV bulbs spot, and he like painter was absolutely fascinated about this new technology. He do trip to Holland for UV bulbs, not for tube yet. After return he has new problem, because there have no UV paints. He start experiments with different materials like quinine, atc. First used of UV technology should be in Spejbl and Hurvinek theatre in that times, but they came short of thein expectations, because of insufficiency of UV bulbs. In present time this both styles like Black theatre and Luminescent theatre are united, mostly gathered together. UV tubes, and luminescent paints do giving original face of this type of theatre, and light lines, and technique try encourage effect of destination.

HISTORIE černého divadla

-zdroj Black Light Theatre World Web (thanks to my friend Evžen Rouček)

Za dávných a dávných časů žil v daleké Číně vládce jménem Wang-Pang z rodu Ming. Jednoho dne však jeho jediný milovaný syn Liang zemřel. Vládce ztráty svého milovaného syna velmi litoval a byl ochoten dát cokoli, aby jeho syn alespoň na chvíli znovu ožil. Na císařově dvoře v té době žil kouzelník jménem Mang-ti, který vládce přesvědčil, že dokáže jeho syna znovu přivést k životu, kdykoli si to bude panovník přát. Mang - ti denně cvičil své pomocníky a nakonec k princovu oživení použil kouzla, které dnes nazýváme černým divadlem. Kdykoli pak chtěl vládce svého syna vidět, kouzelníkovi pomocníci oblečení v černém, pro vládcovy oči neviditelní vraceli jeho drahému synovi život. Tak znovu, jako před tím byl pro vládce jeho syn živý a zůstal s ním až do konce jeho dní.

Tak praví legenda.

Jak to bylo doopravdy nevím, je však pravděpodobné, že jako mnoho jiných věcí, i černé divadlo má své kořeny v daleké Číně. Možná však vzniklo jinou, prozaičtější cestou. V těchto starých dobách Čínští umělci používali, jak je dodnes v této části světa obvyklé světlo svíček k promítání siluet svých loutek na velké kusy látek. Na konci šestnáctého století pak technika promítání siluet pravděpodobně pronikla do Japonska, kde se s ní seznámil loutkář jménem Uemura Bunrakuke. Odtud pochází světově známá forma loutkového divadla zvaná "Bunraku". V této formě loutkového divadla dva černě odění loutkáři vodí ruce a nohy, velké, asi 1.5m vysoké loutky. Používají při tom oblečení nápadně podobné oblečení dnešních herců černého divadla. V tomto umění se cvičí jak je v Japonsku zvykem po mnoho let. Jeden loutkoherec, pak vodí hlavu loutky a jako jediný z trojice při tom nepoužívá černou kuklu. Tak, jako v pověsti dávají tito umělci loutce život.

Roku 1885, použil ve své kouzelnické show jménem "Indické a Egyptské zázraky" pravděpodobně vůbec poprvé v Evropě mnichovský herec a režisér Max Auzinger trik takzvaného černého kabinetu. V ranných dnech kinematografie, když byla tato technologie ještě v plenkách používalo techniku černého divadla mnoho tehdejších umělců, jako například George Malige k vyjádření snových sekvencí. Černé divadlo jako takové, jak ho známe dnes, pak vzniklo kolem roku 1950 kdy ho použil francouzský avantgardní loutkař George Lafaille, který je od té doby nazýván otcem černého divadla. V roce 1955 shlédli jeho vystoupení loutkáři ze skupiny Salamandr a divadla Spejbla a Hurvínka a přivezli tento druh divadla s sebou zpět do Čech. V té době byla k oklamání divákových očí používána technologie světelného kanálu, která se v některých černých divadlech používá jako podpůrný prvek dodnes. Zhruba v této době, se začaly objevovat také reklamy na zářivky firmy Philips, které vydávaly světlo, se zvláštním UV spektrem. Loutkáři ze skupiny Spejbla a Hurvínka se rozhodli tuto technologii využít k proměně loutky čaroděje přímo před zraky diváků a za tímto účelem přivezly z Holandska několik kusů těchto nových svítidel. V té době samozřejmě ještě neexistoval výrobce barev reagujících na UV záření a proto začali experimentovat s různými látkami, jako jsou například optické bělidlo, nebo Chynin. Tohoto úkolu se ujal arch. František Tvrdek, objevitel tak zvaného Luminiscenčního divadla, který byl jako malíř a výtvarník zcela uchvácen novým barevným spektrem, jehož skrytým tajům se věnuje dodnes. Arch. František Tvrdek v té době jako jediný člověk dokázal vyrobit paletu luminiscenčních barev čítající 300 odstínů. Luminiscenční světlo a barvy pak daly konečnou tvář fenoménu, který dnes nazýváme černé divadlo.

První vpravdě rodinné černé divadlo vzniklo v Praze roku 1959. Jeho zakladateli jsou Josef Lamka a jeho žena Hana Lamková. O rok později v roce 1960 opouští jejich skupinu nadějný výtvarník Jiří Srnec a zakládá své vlastní divadlo. Z této líhně pochází i Bedřich Hányš a Dana Dufková, zakladatelé další legendy černého divadla "The Velvets". Nakonec pak nesmíme zapomenout ani na světové velikány, kteří použili trik černého divadla ve svých představeních, jako například Konstantin Sergejevič Stanislavskij,

Rozvoj využití UV světla a spektra barev, které odhaluje je neodmyslitelně spjat také s érou hippies, kteří v 60 a 70 letech vyhledávali barvy znázorňující svobodu a vyjadřující jejich psychadelické stavy.

Tak tedy ve zkratce vznikl nový, svébytný druh divadla, využívající barev a tmy, jako hlavního výrazového prostředku dodnes známý jako "černé divadlo". Díky tomu, že ultrafialové světlo není v ideálním stavu lidským okem viditelné, v angličtině trefně pojmenovaný Black light, tzn. černé světlo.

Pokud jde o současnost a budoucnost černého divadla, pak 21. století přináší množství nových technologií, které se až překvapivě dobře snoubí s jeho formou a nabízejí nám mnoho neotřelých výrazových prostředků. Nyní stojíme již jen před hranicí toho, co všechno jsme si schopni představit, protože cokoli si dokáže Vaše mysl představit, je tento svět magie, světla a fantazie schopen Vám ukázat.